Londýnská divadla - červenec 2014: den druhý

13. října 2014 v 0:48 | Sammy McKay |  Autogramy osobně a story ze setkání
V pátek jsem šly samozřejmě lovit znovu. Chtěly jsme jít odpoledne, před večerní hrou, ulovit Martina Freemana a já i Ginu McKee. Dorazily jsme někdy po pátý, možná v půl šestý, a už tam pár lidí čekalo, opět vypadali na dealery. Byl tam i sekuriťák, kterej tam k těm dealerům trousil info typu "volal řidič, Martin už jede". Díky němu jsme teda na Martina byly připraveny, když se objevilo auto, které zastavilo před stage door. Martin to byl, ale čekalo nás zklamání, když vystoupil, zamířil si to hned ke dveřím a dealerům řekl, že jde do práce a že nic nebude. My byly dál, takže jsme mu ani nemohly nic říct. Ale podle mě bychom měly stejnou odpověď. Byl tak rychlej, že jsme ho ani nestačily vyfotit. Teda máme asi jeho nos :D No pak jsem se šla zeptat toho sekuriťáka, jestli už šla Gina McKee, on říkal, že o tom info nemá, ale sdělil mi spoustu jiných informací, jako kdy hra končí a že se večer podepisují, takže jsme se rozhodly, že tam půjdem ještě večer. S Dany jsme vyrazily tak, abychom tam byly tak půl hodiny předem. Myslela jsem si, že nepůjdu, protože mě dost bolela noha, ale nakonec se mi nechtělo přijít o tu šanci. Dorazily jsme do té ulice, kde byly stage door, ale před nima nás zastavil ten stejnej sekuriťák, že musíme počkat, protože se ta hra ještě hraje a zrovna se bude hrát nějaká část, kde tam musejí herci vběhnout zvenku z té boční ulice. No tak aspoň jsme viděly kousek hry :D Akorát jak jsme tam čekaly, tak nás předběhli další lidi, co přišli později, a když už jsme mohly ke dveřím, u barikád jsme stály až ve druhé řadě a před náma bylo plno dealerů. Čekaly jsme jsme asi půl hodiny, pak se ještě k nám přidali lidi, co šli z tý hry, včetně nějakých strašně otravných ženských, co nám hulily pod nos. Čekaly jsme a čekaly, až tam byly docela davy. Před dveřma zastavilo nějaké auto, takže lidi vycházející z divadla ho museli obejít podél jedné z těch barikád. Když vyšla Gina McKee, šla podél druhé strany, než jsme stály, takže nic, podepsala se tam asi jen dvěma lidem. Potom jsme čekaly dál, ale nic se nedělo a nakonec to auto odjelo, takže jsme usoudily, že jelo vyzvednout Martina někam jinam, asi před hlavní vchod, a čekat dál teda nemělo cenu.
V sobotu večer se nám nikam jít už nechtělo, protože jsme po conu byly úplně hotový a v neděli se nic nehrálo.
Lovit jsme ale šly v pondělí. Byl to náš poslední den, takže sjem ho strávily procházením a nakupováním a tak a odpoledne jsme chtěly před heou zkusit ulovit herce ze hry Skylight, tedy Carey Mulligan a Billa Nighyho. Mělo se tradičně hrát od půl osmý a my tam byly tři hodiny předem, tedy v půl pátý. Nikdo tam nebyl, jen samozřejmě lidi v kavárně vedle a v divadle naproti byli lidi ze stage door před dvěeřmi a obecně venku. Také tam byli tři chlapy, co vypadali jako dealři, ale nevíme to, každopádně se chovali děsně "nenápadně" a postávali tak různě, aby měli dobrej výhled. Chvílema to mezi nimi a náma byla hra nervů :D Oni čekali, co uděláme my a my zas, co oni :D Čekaly jsme a čekaly a pořád nic. Sekuriťák nebo někdo takovej pak na zdi pověsil oznámení o tom, že herci nepodepisují nic, co nesouvisí se hrou. No, stejně jsem se svým HP plakátem neměla moc velké naděje :D Postupně se nám všem, nebo teda aspoň dvěma z nás, začalo chtít děsně n a záchod azačalo to být docela napínavý, jestli to vydržíme :D Někdy kolem půl šestý dorazila nějaká holka s mámou a začalla se nás vytávat, jestli tam čekáme na Billa a my že jo. On a říkala, že slyšela, že chodí tak kolem šestý. Škoda, že jsme to nevěděly dřív :D No ale aspoň jsme ho mohly čekat každou chvíli. Bylo šest a nikde nikdo, ani Bill, ani Carey. Bill dorazil kolem půl sedmý a hned se na něj vrhli ti dealři či co. Máma tý holky a i někdo z těch dealrů nebo co to bylo ho začal fotit a to jsmte měli vidět, jak je Bill seřval :D Dobře, ne seřval, ale byl na ně dost naštvanej, že ho fotí bez jeho dovolení, když došel k nám, tak na tu paní dost příkře mluvol, že jestli chce fotku, stačí se jen zeptat, ale že je nezdvořilý ho fotit jen tak. Holky velmi nenápadně schovaly foťáky :D Tamta holčina se s ním teda vyftila a potom jsme ho o fotky požádaly my. Rovnou jsme se fotily po dvojicích, abychom nezdržovaly. Neměl nejmenší problém se vyfotit s někým a vlastně byl docela milej :) Mě by asi taky naštvalo, když by si mě někdo fotil jen tak. Pak už jsme se rozhodly, že už je docela pozdě na to, aby přišla Carey, klidně mohla jít předem, takže jsme podlehly volání močáku a šly jsme pryč.

photo jaacuteabillnighyvodoznak_zpsf3d134a2.jpg

Ještě jsme ten den měly na lovení jeden pokus a to bylo po hře. To už jsme šly jen s Dany a naším cílem bylo opět National Theatre, kde jsme chtěly zkust znova odchytit Billie kvůli lepší fotce a taky to byl první den hry Medea s Helen McCrory, takže jsem sebou opět táhla HP plakát. Náš odchod z hotelu byl vtipnej, jelikož to byl první den tý hry Meda, nikde ještě nebylo napsáno, jak dlouho to trvá, takže jsem tak nějak odhadla dvě hodiny, jelikož to je takoovej průměr. Někdy kolem osmý nebo půl devátý jsem si to pro jistotu ještě googlila na hotelu a zjistila jsem, že ta hra má jen 90 minut, tedy končí v půl desátáý, takže jsme musely skoro hned vyrazit, což jsme nečekaly :D Když už jsme byly u metra, tak Dany ještě zjistila, že si zapomněla oysterku, takže jsem jela sama napřed. Čekala jsem tam jen asi deset patnáct minut, než se objevila Dany. Čekaly jsme tam s nějakým jiným sběratelem, který se s náma chvíli byvil, že prý je z Kanady a ročně takhle obráží Anglii kvůli autogramům. Po hře přišly ještě asi dvě holčiny s programy. Říkala jsem Dany, že by bylo fajn, kdyby se tam objevil i Helenin manžel a one že kdo to je a já, že Damian Lewis a ona měla fangirl záchvat :D Pak jsme jen obě doufaly, že tam bude i Damien :D Už jsme slyšely, jak skončila hra a lidi se scházejí na balkoně u baru, ale jinak nikde nikdo. Pak jsme viděly, jak v lobby těch stage door jde Helen a dává si tam kytku do vázy. Naštěstí na ní ten kanadskej sběratel zavolal, jinak by jí podle mě ani nenapadlo, že tam na ni někdo čeká. Nejdřív jsme ho teda nechaly, ať si nechá podepsat, co chce a pak jsme se s ní začaly bavit my. Byla naprosto úžasná, strašně milá a prostě úplně normální. Nejdřív jsem se jí omluvila, že tu hru sice teď neuvidím, ale že bych na ni šla v kině (což nešlo, jelikož jsem byla pryč, jak jsem pak zjistila), ale jestli by jí i tak nevadilo mi podepsat plakát, na což řekla, že samozřejmě, že ne, takže jsem získala další podpis, jéé. Dany si nechala podepsat a věnovat fotku, u čehož jsme se dověděly, že je dyslektik, což nám řekla, když žádala Dany, aby jí vyspelovala jméno. Měla pod paží ještě scénář a říkala nám, že se to musí ještě pořádně naučit. Ptala jsem se jí, jestli mělo to představení úspěch, tak říkala, že snad jo, ale že je to težký říct po prvním dni, tak jsem jí říkala, že se ptám, protože jsem zahlídla ty kytky, co dostala, a ona na to, že jsou od manžela, tak jsme s Dany vnitřně zaúpěly :D Pak už jsme jí teda poděkovaly a nechaly jsme ještě ty dvě holky se s ní potkat. Helen pak šla dovnitř a my si přály, aby vyšel Damien :D Je dost možný, že byl v tom baru, ale neviděly jsme ho.

photo jaacuteahelenmccroryvodoznak_zps468e65c9.jpg photo 2014-07-17204344_zps6840a2f8.jpg

Pak jsme ještě čekaly dál na Billie a už se tam začalo scházet víc lidí, víc než předtím v ten čtvrtek. Billie vyšla jako minule, ale tentokrát vypadala docela uhnaně a že má naspěch, skoro jsme se k ní ani nedostaly, podepsala pár programů a pak řekla, že musí běžet, takže jsme na další fotku nedostaly ani šanci. Ale stejně to byl long shot a už jsme fotku měly, takže jsem to ani moc neobrečely :D Každopádně tenhle sběratelskej výlet byl i tak úspěšnej :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ranga Ranga | Web | 15. října 2014 v 20:49 | Reagovat

Krása!Billymu jsem tam psala a nic :-(.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama